Domácí zpracování ovčí kůže?

                                                                                                autor článku provozuje web www.kozeluzstvi.cz  a www.domaci-soustruzeni.cz

Zpracování kožešiny začíná tam, kde ovce končí - pod rukama řezníka. Stažení kůže je první věc kterou po zabití udělá, a pokud to nedělá poprvé v životě, tak ji stáhne hezky a bez proříznutí. Právě proříznutí kůže je v této fázi největší chyba. Pokud si stahujete sami, tak ve složitějších místech mějte na mysli, že je lepší nechat kousek masa na kůži, než kousek kůže na mase.

Jakmile je kůže stažená, tak už nemáme v ruce jen takový kus mrtvého zvířete, ale materiál. A jako k užitečnému materiálu bychom se ke kůži měli chovat. Kůže jako taková je poměrně odolná a vydrží kdeco, stejně jako srst, která z ní roste. Ten slabý článek je v jejich spojení. Pokud chceme na konci mít kožešinu (tedy vyčiněnou kůži se srstí), nesmí nám ta srst vypadat! Kůže chlupy pustí buď v zásaditém prostředí, nebo pokud se zapaří, nebo pokud se začně kazit a zahnívat. Čerstvě po stažení je největší riziko v tom zapaření. Kůži tedy nesmíme sbalit do úhledného balíčku srstí navrch, jak to spousta lidí dělá; naopak, musíme ji rozložit nebo volně pověsit masovou stranou nahoru, aby kůže v klidu vychladla. Jelikož právě probíhá zabíjačka, tak se asi budeme chtít postarat nejdřív o maso, což je v pořádku. Kůže takto může jeden nebo i několik dní viset bez poškození.

Čím dříve se k ní ale dostaneme, tím lépe. Kůži je teď potřeba omízdřit, tedy oškrabat z masové strany všechny zbytky masa, tuku a hlavně různé blány. Jestli nám kůže během vyvěšení trochu uschla, tak ji nejdřív namočíme tak, aby byla všude stejnoměrně měkká jako když byla čerstvě stažená, a pak se do toho pustíme.

Mízdření dělaly různé národy různě, ale my žijeme ve střední Evropě, tak to budeme dělat po středoevropsku - koželužskou kosou na koželužském špalku.

Koželužská kosa je nástroj trochu podobný truhlářskému pořízu, kterému bychom ohnuli držadla tak, aby trčela do stran. Samo ostří může být rovné, nebo trochu prohnuté (v ploše; tvarem to pak připomíná placatý banán). Pokud někde neseženete profi kosu, zvládne si jí i průměrní kutil vyrobit nabroušením kusu ocelové pásoviny. Touto kosou na kulatém špalku škrabeme masovou stranu kůže tak, abychom oškrabali vše, co by se mohlo kazit, a co nejvíc blan. Musím zdůraznit slovo „škrabeme“! Kosou se nesmí pohybovat ze strany na stranu, jinak bychom kůži okamžitě prořízli. Omízdřená kůže vypadá už mnohem lépe, je stejnoměrně bělavá a vypadá čistě.

Tím jsme se postarali o kůži, a teď je na řadě srst. Ta je teď špinavá, mastná a s intenzivním ovčím pachem, který je možná příjemný na živé ovci, ale ne na kožešinové předložce. Takže srst musíme vyprat. Pere se nejlépe ve vlažné mýdlové vodě s trochou prací sody. Prací lázeň je ale zásaditá, proto v ní kůži (kvůli ztrátě srsti) nesmíme nechat moc dlouho. Pere se aktivně maximálně půl hodiny. Během té doby se lázeň zbarví do špinavé šedé a srst se naopak vyčistí. Hned po vytažení z lázně kůži důkladně promácháme v čisté vodě, abychom odstranili všechny zbytky mýdla a sody.

Máme teď z obou stran očištěnou kůži a můžem se pustit do vlastního činění. Je mnoho způsobů jak kůži vyčinit, zde vybírám jeden z nich. Je to způsob známý snad už od nejstarších Slovanů na našem území a produkuje kožešiny ideální ke kožešnickému zpracování. Příjemným bonusem je že na něj nepotřebujeme žádnou speciální chemii, a nezatěžujeme životní prostředí. Je to činění zákvasem.

Několik dní předem si tedy musíme připravit zákvas. Je to v podstatě velmi řídké zkvašené těstíčko z celozrnné mouky a vlažné vody. Místo celozrnné mouky lze vzít bílou a přidat otruby nebo ovesné vločky; samotná bílá mouka nestačí, protože právě v otrubách jsou ty správné kvasící bakterie. Recept říká 400g mouky na 1l vody, ale není potřeba si s tím příliš lámat hlavu, já to dávám od oka. Tuto směs necháte v teple za občasného promíchání stát tak dlouho, dokud nezačne kvasit, což se pozná podle docela příjemné nakyslé vůně. Poté přidáme na 1l vody 3-5 dkg kuchyňské soli (aby kvašení neprobíhalo příliš bouřlivě), rozředíme to až trojnásobným množstvím další vody, a můžeme do toho vložit naši kůži. Pozor, nádoba ve které to připravujeme NESMÍ být železná! Kůže by pak zčernala a nevyčinila se.

Činění ovčí kožešiny zákvasem trvá asi týden. Po tuto dobu to musíme aspoň třikrát denně zamíchat. Směs bude kvasit, ale nesmí kvasit moc prudce, jinak bychom (jako obvykle) přišli o srst. V parném létě je lepší dát nádobu se zákvasem někam kde je chladněji a míchat ji častěji, případně kůži vyndávat a přerovnávat, aby se provětrala. Zhruba po týdnu zkusíme uříznout z okraje kousek kůže. Na řezu by měl být stejnoměrně bílý a mít vzhled „bílého porcelánu“. Je-li tomu tak, je vyčiněno a můžeme kůži vyndat. Hned po vytažení je potřeba kůži důkladně vyprat v čisté vodě, aby to už dál nekvasilo.

Vyčiněnou kůži ještě namastíme. Nejjednodušší recept na mazadlo vhodné pro kožešiny je směs 3 vaječných žloutků rozšlehaných ve ¾ litru vody. Touto směsí namažeme z masové strany důkladně okapanou a vyždímanou kůži (neměla by z ní crčet voda), přeložíme napůl masovou stranou dovnitř, sbalíme do balíčku, a necháme den ve stínu ležet. Kůže během té doby mazací směs vstřebá. Jakmile je namazáno přistupujeme k poslední fázi, kterou je sušení a měkčení kožešiny.

Činění ani mazání nám nezaručilo že kůže bude měkká - ono nám jen dalo možnost udělat ji měkkou. O závěrečné podobě se rozhodne právě v této fázi. Platí že kůže se nesmí nechat vyschnout jen tak, protože pak ztvrdne. Je nutné s kůží při schnutí pohybovat a propínat ji, protože tím mechanicky oddělujeme kolagenová vlákna ze kterých je kůže složena, čímž udržujeme jejich strukturu v podobě sítě a celá kůže pak zůstává měkká. Tohle propínání se nazývá měkčení.

Měkčit má smysl až kůži, která je polovyschlá - pokud z ní ještě kape voda, tak to k ničemu není. Nejdřív tedy pověsíme kožešinou přes hladkou dřevěnou tyč srstí navrch, aby proschla srst. Až proschne, otočíme ji masovou stranou navrch, rozložíme na rovnou desku, a sušíme za průběžného měkčení. Opět existuje množství způsobů jak měkčit. Na kožešiny nejradši používám měkčení kulatým hladítkem - to je jednoduchý dřevěný nástroj, který vypadá trochu jako lopatka s oblou hranou.

Hranou se jezdí po masové straně kožešiny, která se tím propíná a měkne. Naším cílem je takto průběžně po celou dobu schnutí změkčovat celý povrch kůže. Postup měkčení je krásně vidět, protože změkčený kousek kůže je znatelně bělejší; bílou barvu tak vytváříme ve stopách hladítka. Musíme takto průběžně propracovávat celý povrch kůže, dokud úplně nevyschne. Jakmile vyschne, je dokončeno.

Pokud je důležité aby kůže byla dokonale rovná (má-li například sloužit jako předložka), pak ji na rovnou desku natlučeme, a nebo ji měkčíme upnutou v rámu.

Hotovou změkčenou kožešinu je potom dobré pročesat rovným hřebenem na psa - tím rozčešeme takové ty slepené svazky vlny, srst se hezky načechrá, bude pěkně jemná a příjemná.

Co to ode mně bude chtít?

Doufám že z uvedého popisu je jasné, že činění kůží není příliš nákladný koníček. Potřebujete koželužskou kosu a špalek na mízdření - obojí se dá většinou udělat z toho, co najdete v dílně. Dále nějakou nádobu ve které budete činit - tady jsou šikovné plastové lavory prodávané v domácích potřebách, a nebo plastové sudy pokud hodláte činit ve větším objemu.

A kolik to zabere času? Celý proces trvá něco přes 10 dnů. Není to ale 10 dnů perné práce. Bude to cca půl hodiny na mízdření, půl hodiny na praní, a tak dvě až tři hodiny na sušení a měkčení. Trochu času vám zabere příprava zákvasu, pravidelné míchání a podobně, to už je ale rozložené přes celou dobu činění.

Jak se o kožešinu starat?

Základní pravidlo je, že se kožešina nesmí namočit. Jakmile ji namočíme, budeme muset při schnutí znovu měkčit, nebo kůže ztvrdne. Takže žádné praní kožešiny v pračce! Pokud už se stane že zvlhne, tak je potřeba ji sušit zvolna, a pokud to lze, tak masovou stranu předtím namastit olejem. Chceme-li kožešinu vyčistit, je potřeba ji nejdřív pořádně vyklepat a vyprášit. Pomůže i znovu ji pročesat psím hřebenem. Když kožešina páchne, nechává se vyvěšená venku, aby mohla vyčichnout. Teprve je-li znečištěna tak, že nic z toho nepomůže, můžeme zkusit srst vyčistit jiným způsobem.

Nejjednodušší způsob je dát to do profesionální čistírny. Doma můžeme srst vyčistit s pomocí nepryskyřičnatých pilin, které promícháme s acetonem nebo technickým benzínem, a jimi srst kožešiny důkladně vytřeme. Piliny se nakonec vyklepou, aceton vyprchá, a srst bude čistá. Tento postup je dle kožešníka šetrnější než to, co s kožešinou dělají v čistírně, protože se při tom chemikálie zůstane jen v srsti a k vlastní kůži se nedostane.

Petr Kavan

kavan.petr@seznam.cz