Dobrý den,

v reakci na minulí rok bych rád napsal pár řádek:

 

Vlna z Moravských a Českých chovu pro domací zpracování

 

Poslední roky se začíná vracet domácí zpracování vlny, kdy většinou ženy na mateřské dovolené našli zalíbení v práci s vlnou a hledají realizaci sami sebe ve ,,volné chvíly,,. Bohužel nejjednodušší je pro ně nakoupit na internetu nebo v některém z kamených obchůdků již částečně předpřipravenou, obarvenou  a kvalitní vlnu ze zahraničí. Konkurenci proto naše surová vlna  může dělat jen v ceně (jen velice málo vlny u nás se může rovnat s vlnou jenž je sem dovážena ,,na textilní zpracování,, ), pro ty kteří mají chuť a čas  investovat svou práci ještě před ,, vlastní výrobou,,  , poznat cestu vlny a nebojí se i trochu ušpinit je to ale dobrá volba.

 

Minulí rok jsem začal věnovat více času diskuzemi s chovateli, propagaci  a práci s Naší vlnou a zdá se mi že se tato snah trošičku projevuje.  Částečně jsem i schopen nechat vlnu oprat, namykat nebo vyčesat  nebo spříst což ji přiblíží i ostatním jenž nemají tolik možností a času nebo chutě. Ale prvotní pro mě je každému kdo se mi ozve s požadavkem pomoci, pokud chce tak poradit  a vybrat tu nejlepší vlnu. 

 

Je mi jasné že nemohu změnit postoj k vlně u všech chovatelů ale je pro mě přínosem i změna přístupu u pár malochovatelů a spokojenost ,,mích odběratelů,,. 

VLNA a co  s ní?...

    Je mi jasné že v našich podmínkách nikdy nedocílíme kvality rouna jako na Novém zélandu a jinde.  Připadá mi ale hodně smutné vydět všechnu tu vlnu jenž je u nás zbytečně znehodnocována chovateli. Protože právě ti svým rozhodováním, způsobem chovu a nakládáním určují přímo i nepřímo kvalitu vlny.  

   Zamyslete se tedy prosím nad:

               - dobou, místem a způsobem střiže

                                   - manipulací, tříděním a uskladněním vlny

                                        -  kvalitou krmení a stylem ,,podávání žrádla,,

  - ustájením a údržbou pastvin

 

...Má to smysl...

 

 

O vlně                                                                       

Zpracování ovčí vlny 

 Snad všem známé nejběžnější přírodní suroviny k předení jsou vlna, len, bavlna, kopřivy, konopí? my se budeme ale zajímat především právě o vlnu. Do nedávna nedoznávanou přírodní suroviny jenž v dnešní době opět prožívá vzestup na žebříčku popularity . 


Od doby kdy se v cca 16 století rozšířil šlapací kolovrat , již nějaký čas uplynul, kolovrátky se zdokonalily a díky moderní technice mají dnešní přadlenky práci o něco jednodušší, než v dobách minulých. Nesmím zapomenout ani na předchůdce kolovrátku což bylo na všech kontinentech a všech dobách používané vřetánko, které se dá přirovnat ke "káče" otáčející se setrvačností kolem své osy. U něhož se předený materiál drží na přeslenu nebo v ruce a pod. Používání vřetena je ale podstatně náročnější, používání vyžaduje jistou zručnost a jistý čas je potřebný k získání příze. 


Ostříháním ovečky ale práce s vlnou kupodivu nezačíná, nebo neměla by začínat, prvním kritériem pro kvalitní vlnu je chov ovcí ve vhodných podmínkách a střiž ve správnou dobu. Co jsou vhodné podmínky? na to jistě mají různí lidé , různé názory...... ale o tom, tento článek tak úplně není, soustředíme se tedy na vlnu čistou. 


         Když má chovatel štěstí a zná dobrého střihače, má velikou výhodu, jinak se ovce mohou stříhat speciálními nůžkami, což je mnohem pracnější a náročnější jak pro stříhajícího, tak pro "stříhaného". V ideálním případě ostříhaná vlna tvoří rouno- tzn. že drží v jednom kuse, jako by se ovečka svlékla. Z rouna se ručně vyberou- vyklepou případné nečistoty-
 sláma-seno- bodláky- oddělí se méně kvalitní části vlny jako je vlna z nožiček, kolem ocasu a hlavy- na to existují i speciální stoly. 

Pokud je rouno pěkné, lze z něj příst rovnou, bez jakýchkoliv jiných úprav nebo česání. Jsou i další postupy, asi nejběžnější je , když se ostříhaná vlna nejdříve vypere poté usuší a rozčesá. Při ručním praní je dobré nechat vlnu 12 a více hodin odmočit, s přidáním,
trochy prací sody, dále se pere a mění vodní lázně (vždy stejné teploty vody) dokud voda není čistá, to může být náročné na čas, spotřebu vody i vhodné místo. Vlnu při praní není dobré příliš mnout, mačkat atd., mohla by totiž zplstnatět. Já mám osvědčené a vyzkoušené i praní v automatické pračce s programem na vlnu, je samozřejmě nutné vyzkoušet nejdříve malé množství dané vlny jak praní v pračce snese. Prát se dá i hotová příze, nebo hotový -upletený-utkaný výrobek . Když je vše OK , vlnu dávám do pracího bubnu v síťkových sáčcích cca 20x20cm určených k praní jemného prádla, dají se sehnat např. v drogerii apod. Do pračky na 6 kg prádla se jich vejde i 12, je to až polovina rouna, podle potřeby praní opakuji ještě jednou. Nezbytný je vhodný prací prostředek- mě se
 ověřil nejlépe tekutý s přídavkem lanolinu. Ihned po vyprání je třeba vlnu ze sáčků vyndat - rozložit na vzduch propustnou podložku- (používám kus silného pletiva položený na sušák) nechat ve stínu na vzdušném místě dobře vyschnout, během schnutí několikrát obracím.
Takto usušenou vlnu je třeba před vlastním předením rozčesat. K česání se dají použít ruční kartáče různých typů, velkým pomocníkem je bubnová česačka. Česáním se vlna krásně načechrá a rozvolní, dají se vykouzlit různé efekty co se týče barev- sčesáváním různých odstínů a pod.
S takto, nebo podobně připravenou vlnou se už dá zasednou ke kolovrátku. Vlastní předení - velikou výhodu má člověk mající učitele předení, člověka s praxí od nějž lze techniku okoukat, vědomosti vyslechnout, ta druhá část lidí nemající "živý vzor" musí vynaložit dost úsilí a trpělivosti, něž se dostaví kýžený výsledek, ale o to více pak těší. Vlna upředená na kolovrátku se dá ještě seskat- jednotlivé "nitky" se pomocí skacího stojánku a kolovrátku spojí -stočí v jednu společnou silnější,obvykle dvojitou přízi, pomocí motovidla se navinou přadénka - klubíčka .

 

Šárka z Podhory u Mohelnice nad Jizerou

 

 

Ovčí vlna je textilní surovina ze srsti ovce domácí.

 

Ovce se dožívají 10–12 let, za rok může ,,každému zvířeti,, narůst nejméně 3 kg vlny, některá plemena dávají až 18 kilogramů. Vlna se stříhá jednou nebo dvakrát do roka (zručný střihač ostříhá přes 20 ovcí za hodinu). Ostřihaná vlna se ukládá jako celistvé rouno (potní vlna), jehož různé části se později zařazují do určitých kvalitativních tříd.

Surová - potní vlna obsahuje v průměru jen méně než polovinu váhového množství spřadatelných vláken, 10–45 % je tuk a pot, 5–20 % jsou nečistoty, které se dostaly do srsti na pastvině, mimo toho mohou vlákna pojmout až 25 % vlhkosti. Tuk a pot se odstraňuje praním (získanýlanolin se dá použít v kosmetice) a rostlinné příměsi se karbonizují (karbonizace vlny) kyselinou sírovou (zuhelnatí).

 

Čisté vlákno sestává z keratinu, pigmentu a chemicky vázané vlhkosti. Z chemických prvků je 50% zastoupen uhlík, s dalšími 40 % kyslík a dusík. Povrch vlákna je šupinovitý.

Zvláštní struktura řetězcové molekuly dává vláknu vynikající pružnost a ohebnost. Vlna je proto téměř nemačkavá, ale tím také méně pevná než jiná textilní vlákna a za mokra ztrácí dalších 10–20 % pevnosti. Barvení dvou partií vlny na úplně stejný odstín je sotva možné. Výrobky z vlny se musí chránit proti molům. Vlna je podstatně dražší než běžná textilní vlákna.

Druhy vln

 

Počátky chovu ovcí sahají podle nálezů v dnešním Turecku a Iráku do období před 11 tisíci lety.

Celkový počet ovcí na zeměkouli v současné době přesahuje 1 miliardu, převážná část se však chová na maso (Suffolk, Texel, Charolais, Berichone du Cher,...) a mléko (Lacaune, Východofríská ovce,...). Na chovu se podílí:Čína se 171 miliony, Austrálie se 103,  Evropské unie s 99 a země bývalého Sovětského svazu s 65 miliony.

Plemena ovcí, od kterých se z části odvozují názvy vln, se (v odborné literatuře) rozdělují do 3 nebo 4 skupin:

Merino

 je velmi jemná vlna (cca. 14–25 mikronů), silně zkadeřená, měkká, poměrně málo lesklá. Plemeno bylo vyvinuto ve Španělsku kolem roku 1700, v posledních více než 100 letech však zaujímá Austrálie (spolu s Novým Zélandem) u tohoto druhu dominantní postavení. Australská Saxon Merino dává ročně 3,5–6 kg a Peppin Merino až 18 kg potní vlny. Průměrná výtěžnost (podíl čistého vlákna na celkové stříži) přesahuje 50 %.

Cheviot nebo hladké vlny (v češtině také: anglické ovce)

mají vlákna o délce 170–400 mm a tloušťce 40–44 µm, mírně zkadeřená, se zvláštním leskem. Průměrný střih přináší 3–7 kg potní vlny, výtěžnost je nižší než 40 %. Naprostá většina těchto ovcí se dnes chová na maso a mléko.

U tzv. nížinných ovcí (Čína, Rusko, střední Evropa) jsou účel chovu, délka a tloušťka vlákna podobné jako u cheviotu.

 

Kříženecké (crossbred) vlny

vznikly křížením různých plemen a v závislosti na regionu, ve kterém se chovají ovce, je vlákno podobnější merinu nebo cheviotu. Produkované množství těchto vln přesahuje obě předchozí skupiny. Délka 100–200 mm, jemnost 27–40 µm, průměrná výtěžnost 39 %.    

 

Světová produkce potní vlny dosáhla v roce 2005 podle australských údajů 1,7, ale podle údajů CIRFS (Mezinárodní sdružení výrobců textilních vláken) jen 1,2 miliony tun. 

Tři největší producenti (Austrálie, Čína a Nový Zéland) dodali k textilnímu zpracování více než polovinu.(Česká republika byla v roce 2006 4. největší dovozce vlny na světě)

 

Ke spřádání se ovšem dostane (po odstranění tuků a nečistot) cca. o 40 % méně vláken, takže průměrná spotřeba na obyvatele zeměkoule byla méně než 20 dkg a podíl vlny na surovinách pro textilní průmysl byl menší než 2 %. Zatímco celková spotřeba textilních vláken se v posledních 20 letech téměř zdvojnásobila, poklesla spotřeba vlny v té době asi o 40%.                                                                                                                                              

                                                                                                                                                                                                                     

Prakticky celá produkce vlněných vláken se zpracovává dvěma základními technologiemi:

 

-výroba česané (včetně poločesané)

Hlavní výrobní stupně: Mísení – mykání – česání – předpřádání – dopřádání.

Téměř celá produkce merinové vlny jde do přádelen česané příze. Jen menší část se vypřádá jako čistě vlněné příze, většina přízí se vyrábí ze směsí s umělými vlákny, méně se srstí jiných zvířat (angorská a kašmírská koza, velbloud atd.) a s zcela ojediněle ze směsi vlna/bavlna. Vlákna se dají vypřádat až do jemnosti 10 tex, z příze se vyrábí především lehké tkané a pletené svrchní oděvy.

 

 

-výroba mykané příze

Postup výroby je podstatně kratší: Z mykacího stroje vychází přást, který se předkládá dopřádacímu stroji.

Z většiny cheviotů a hladkých vln se vyrábí mykaná příze, původně na tvíd a podobné hrubší svrchní ošacení. V posledních letech se tato vlákna, stejně jako vlny od nížinných ovcí, používají hlavně na výrobu kobercových přízí a také na výplň prošívaných přikrývek a polštářů.

Vlákna kříženecké vlny (většinou ve směsích se syntetickými materiály) se nachází v široké paletě výrobků z mykané příze, zejména ve tkaninách a pleteninách na svrchní ošacení, přikrývkách a přízích na ruční pletení.

Německá statistika z roku 1988 ukazuje příklad podílu jednotlivých druhů textilií z česané i mykané vlny na spotřebě vlněných vláken (v %):

Koberce a podlahovina 38, svrchní ošacení tkané 35, pletené 9, nábytkové tkaniny a přikrývky 5, ručněpletací příze 4, ponožky 2, ostatní 7.

 

Zcela výjimečně se ze směsi vlny s bavlnou vyrábí bavlnářskou technologií prstencové nebo rotorové příze. Všechny příze se soukají a z velké části se musí skát, protože pevnost jednoduchých přízí je zpravidla dotačující jen pro některé pletařské účely a jako útek.

Významným vedlejším produktem z ovčí vlny ja lanolin, chemicky velmi složitý voskovitý tuk, složený zejména z cholesterolu, esterů a několika mastných kyselin. Používá se v kosmetice (změkčuje a zjemňuje pokožku; různé krémy), v textilním průmyslu (změkčovadlo; přidává se do některých pracích prostředků), v Kožedělném průmyslu, v lékařství a farmakologii (antibakteriální a hypoalergenní; podporuje hojení drobných popálenin; je použit pro výrobu vitamínu D3 .

Ovčí vlna vzácná surovina

Toto pojednaní o vlně bych začal otázkou: z kterého materiálu oblek nás v zimě hřeje a za teplého počasí chladí?
Ať mi výrobci umělých vláken prominou ale odpověď je neúprosná: nejsou to textilie z těchto syntetických vláken ani z vláken rostlinných ale z ovčí vlny. Ale vlna má daleko více těch předností.
Vzdušnost, lehkost, nemačkavost pružnost atd.
Ovčí vlnu je možno označit jako nejstarší textilní surovinu s které si člověk vyráběl oblečení hlavně v chladnějších oblastech a s kterou se setkáváme u nejstarších civilizací jako byly Asyřané, Babyloňané, Peršané, ale také u Egypťanů, kde měl dlouhou tradici len a jeho zpracování na plátno.
Badatelé se nemohou shodnout na tom, která z těchto starých civilizací začala jako první vyrábět koberce z ovčí vlny protože ve všech byly vlněné koberce známe. Ale ať už se vyrábět začaly kdekoli, jedno je jisté, že to byla ovčí vlna, z které se tyto koberce vyráběly.
Ovčí vlna měla ve své historií několik konkurentů ať už to bylo hedvábí, len, konopí nebo bavlna ovčí vlna si vždycky dovedla udržet své prvenství až přibližně do 80 let dvacátého století.
Od této doby se zdá, že na tom mají zásluhu tyto syntetické vlákna, která mají neblahý dopad i na ty dva světové giganty Austrálií a Nový Zéland, pokud se jedná o produkci ovčí vlny. Tyto země po dvě století určovaly světové ceny této donedávna vzácné textilní suroviny. Jestliže dnes můžeme pozorovat, jak se v Austrálií používá ovčí vlna jako izolační materiál pod asfaltový koberec při stavbě silnic, tak se nemůžeme divit tomu, že se naší producenti potýkají s takovými problémy s odbytem ovčí vlny, která se svou kvalitou nikdy nevyrovnala právě vlně Australské. Náš chovatel ovcí který musí čelit konkurenci syntetickým a jiným materiálům, nikdy nemůže konkurovat farmářům z Austrálie či Nového Zélandu už jen z toho důvodu, že to, co musí náš farmář investovat do ovčínů a na získávaní krmiva, které potřebuje během zimního ustájení, toho všeho jsou farmáři u naších protinožců ušetřeni.
Tam se téměř vše odehrává pod širým nebem a do čeho musí tamější farmář investovat je oplocení, kterým má pastvu rozdělenou do několika dílů, a přibližné jednou za 14 dní ovce převádí z jedné ohrady do jiné, aby se za ten čas pastva vzpamatovala a ovce tak měly stále vydatnou pastvu.
To má také příznivý vliv na kvalitu ovčí vlny než když jsou ovce ustájené během noci, či během dlouhého zimního ustájení, které má nedobrý vliv jak na její kvalitu ale i na čistotu.
Jsou to už dvě století, co byly do Austrálie dopraveny merinové ovce ze Španělska, Britanie a Jižní Afriky a tak se mohlo zrodit heslo: „Austrálie žije z ovcí“, i když se v poslední době mění priority z produkci vlny na maso a mléko jak bude ještě uvedeno.
Vždyť jen v Austrálií je chováno asi 160 milionů ovcí z několika plemen a na Novém Zélandu kolem 70 milionů z 18 plemen. Roční produkce vlny jen v Austrálií se pohybuje kolem 900 000 tun.
Významnou úlohu tam hrají stříhači ovcí bez kterých by se majitelé ovčích farem neobešli, protože ostříhat 2 000 až 6 000 ovcí není v silách těch pár lidí,co ovčí farmu vedou. Průměrný stříhač ovcí ostříhá 200 – 300 ovcí denně a děla to specielníma elektrickýma strojkama. Tito stříhači se zúčastňují i soutěží nejen na počet ostřihaných ovcí, ale i na kvalitu ovčího rouna.
Jsou to svalnatí muži, kteří mají ruční svaly vytrénované o čem svědčí šlachovité ruce… Ostříhat takový počet ovcí je velká zátěž nejen na ruce, ale i na záda, protože stříháni se provádí v nejrůznějších pozicích.
Po ostřihání přijdou ke slovu třídiči – taxateři, další povolání které si vynutil rozvoj ovčích farem a je to náročné nejen na fyzickou námahu kterou musí vynaložit když mu denně projde rukama několik tisíc kilogramu vlny. Fyzická zdatnost ale není to podstatné u třídičů, ale jeho znalost tak rozsáhlých kritérií, kterým ovčí vlna podléhá.
Tak například: vlna z jednoho kusu se dělí až na sedm kvalitativních kategorií.
Jako nejkvalitnější je vlna z boku,
na druhém místě se umísťuje vlna od boku směrem k hlavě,
a jako nejméně kvalitní se umísťuje vlna ze spodku nohou a ohonu.
Zdálo by se tedy, že by jeho práce postupovala jednotvárně jestliže třídí větší množství z jednoho plemene podle takové šablony vycházející z těchto sedmi kvalitativních kategorií. Ale ono je to ve skutečnosti složitější, protože i jeden a ten sám kus může mít každý rok rozdílnou kvalitu vlny.
A s přibývajícím věkem se rovněž mění kvalita vlny a také se může měnit kvalita vlivem krmiva, povětrnostních vlivů, zdravotního stavu, pohlaví atd.

Jak složité to měli třídiči u nás před rokem 89, kdy se mimo velkochovu chovalo nepřeberné množství plemen v malochovech, kdy se na dědinách téměř na každé zahradě chovalo pár oveček to z nejrůznějších plemen. Když potom tyto malochovatelé sváželi vlnu do sběrných surovin, byla to směsice svědčící nejen o nejrůznějších plemenech, ale i o nejrůznějších kvalitách.
Ovčí vlna se dále hodnotí podle celé řady chemických složení a fyzikálních a mechanických vlastností, proto bych se chtěl krátce zmínit alespoň o některých mechanických vlastnostech ovčí vlny, abych poukázal na její přednosti v porovnání s jinými ať už rostlinných či syntetických vláken.


Hodnocení z mechanického pohledu

a) tvárnost
b) pevnost
c) pružnost
d) tažnost
e) vodivost tepelné energie
f) hygroskopičnost

TVÁRNOST posuzuje se jen u vlny prané, která po zbavení vlnotuku vykazuje svou přirozenou vlastnost . Tvárnost se vykazují jemnovlny jako jsou vlny merinové

PEVNOST je u textilních materiálů potřebná. U vlny se vyskytuje významnou měrou. Zjišťuje se pomocí laboratorních přístrojů na principu její maximální zatížení až do přetržení.

PRUŽNOST je odvislá od věku a zdravotního stavu ovcí a zjišťuje se tak, že se chomáč vlny důkladně pomačká a náhle uvolní. Jak rychle se vlna vrátí do svého původního tvaru se pozná jak je vlna pružná.

TAŽNOST souvisí se dvěma předchozími vlastnostmi vlny a je v porovnání s jinými textilními materiály u vlny daleko větší. Svou roli tu sehrává chemická složka karetinu. Tažnost vlnovlasu se zkoumá ve třech fázích a v té maximální třetí fázi, kdy se vlnovlas trhá, se prodlužuje až o 30 % původní délky.

VODIVOST TEPELNÉ ENERGIE
Oblečení z ovčí vlny také mnohem odolávají vlhkosti z deště než materiály z rostlinných a syntetických. Proč je tomu tak zjistíme teprve když se na vlnovlas podíváme pod mikroskopem, kde uvidíme, že vlnovlas má po obvodu šupiny připomínající ananas. A právěpod těmito šupinámi se nacházejí mikropóry ve kterých se nachází vzduch a ten je jak je známo špatným vodičem tepla, neboli dobrým izolantem,čím si ovčí vlna udržuje tzv. hřejivost a tuto vlastnost má více hrubovlná než vlny jemné.


HYGROSKOPIČNOST je schopnost materiálu pohlcovat vlhkost obsažené ve vzduchu a v tomto ohledu ovčí vlna přímo vyniká.


Na barvu vlny má vliv i obsah vlnotuku což se projevuje zvláště u jemnovlnných ovcí, které mají vlnu do žluta zbarvenou a síla odstínu se liší podle jednotlivých plemen. Po vyčištění vlna získá bělejší odstín.

Chemické složení vlnotuku se skladá z celé řady složek jako jsou mastné kyseliny, alkoholy atd.
Při čištění vlny se získává vosk zvaný lanolin, který má široké použití v kosmetice.
Majitel ovcí
se musí postarat má-li získat vlnu čistou,
aby ovce během ustájení měly suchou a čistou podestýlku,
aby nebyly voděny po prašných cestách,
a přikrmení senem by měly být mimo ovčín, aby se jím padající seno nedostalo do rouna.
Po ostříhání se vlna suší, ale má-li být delší čas skladována jako např. během dlouhé přepravy nesmí být vyprána, aby neplesnivěla, protože vlnotuk tomu zabraňuje.
Dobře to ukazuje ta okolnost, když se v 19.století vlna z Austrálie dopravovala do Británie, cesta tenkrát vedla ještě kolem Mysu dobré naděje, trvala i řadu měsíců.Takže vlna vypraná by během té doby zplesnivěla…


Když jsem se zmiňoval o velkých stádech ovcí v Austrálií a na Novém Zélandu čítajících několika tisíc, fascinuje mne pohled na takové velké stádo. To je však jen jedná strana věci, protože se kriticky dívám na některé stránky takových velkochovů.
Připomíná mi to spíše průmyslový podnik zcela odlidštěný, který úplně ztratil to všechno krásné, co na salašnictví obdivujeme už od biblických dob jako je vztah pastýře k ovcím které ho následují na zavolání jejich jména.
Tak si kladu kolikrát otázku: Může taková velkovýroba vytvořit takovou tradici jakou vytvořili naší předkové v několika minulých staletích ke které se tak rádi vracíme a z které čerpáme sílu a povzbuzení?
Když jsem vyjádřil svou nelibost nad tím, jak se znehodnotila cena vlny, když je jí používáno jako stavebního materiálu při stavbě silnic, myslím si, že právě tyto gigantické chovy se na tom podepsaly. A tak ač se tomu vyhýbám, a vím že se svět a lidstvo bez ekonomické vědy neobejde, i mezi příbuzenstvem mám několik ekonomů, stále více se dostávám do střetu s ekonomickým pohledem na svět. I když mi tito ekonomové tvrdí, že při prosazování nějakých ať už podnikatelských aktivit či výrobních postupů, zavádění nových technologií se zohledňují i jiné hlediska než jen ekonomické, nepřesvědčilo mne to.
Naopak, všude kolem nás je plno příkladů, že ekonomické hledisko válcuje všechno kolem nás. A tak je to i s cenou ovčí vlny. Její vytlačování jinými zejména syntetickými materiály, která se v mnoha ohledech nemohou ovčí vlně vyrovnat. Ale že je nákup a zpracování těchto umělých vláken ekonomický výhodnější, tak se to prosadí. Proto jsem se v roce 1998 s dotazem obrátil na instituci, která si myslím je nejpovolanější a nejkompetentnější a která má nejlepší přehled o tom, jakou úlohu ještě hraje ovčí vlna dnes v textilním průmyslu - tou instituci je Technická universita v Liberci-FAKULTA TEXTILNÍ .
Odpověď mi poslal vedoucí katedry netkaných textilií Doc. RNDr. Oldřich Jirsák, CSc, kde se m.j. píše: „Situace v pěstování ovčí vlny je u nás skutečně neradostná.
Domácí vlna se v podstatě dávno nevyužívá pro výrobu klasických textilií pro oděvní průmysl z důvodů nízké a nerovnoměrné kvality.
Podniky jako Textilana a Karuola pracují výhradně se zahraniční vlnou. I v tomto směru došlo ke snížení zpracovatelských kapacit z důvodů, které uvádíte…“

A myslím si, že by ve věci mělo mít svůj vliv i lékařské posouzení, protože když se dětské oblečení vyrábí z umělých vlákna vzniká tak otázka, zda zvyšující se počet alergií u děti není toho příčinou?
Poukazuji na to proto, abychom si uvědomili, že peníze a tedy ekonomika všechno nevyřeší i když jsou pro život nezbytné.
Dobře je to vidět na tom v jaké situaci se nachází zemědělství a jakým vývojem se ubírá. Když se to, čím se po tisíciletí lidé živili hroutí přímo před našima očima, připomíná mi to ty špatné zvěsti, které v tak rychlém sledu přicházely na zkoušeného Joba.
Snad první bylo salašnictví, posledních létech jak to z povzdálí sledují přicházeli na řadu obilniny, potom cukrová řepa a v posledních měsících zelináři ať už jsou to okurky, rajčata, zelí atd.

 

 

Převzáno z http://www.salasnictvi.estranky.cz

Srsti

 

Koňské žíně- jsou velmi lehké, pružné, stabilní s dobrou tvarovou pamětí a jsou odolné proti opotřebení. Nejlepší jsou žíně ocasové, jsou dlouhé až 120 cm, pružné, hladké a tuhé. Hřívové žíně mají délku až 45 cm a jsou tenčí. Původně byly používány samotné koňské žíně, ale později se do nich stále více přidávaly materiály živočišného (srst ze skotu, vepřové štětiny) i rostlinného původu (kokosová vlákna, fíbr, sisal). Žíně mají oba konce hladké, na rozdíl od kravské srsti, která se štěpí na dvě vlákna. Základem zpracování žíní je dokonalá dezinfekce vláken. Poté se žíně nebo vlákenné směsi stáčejí do provazců a tvar je fixován v horké páře, potom se provazce suší a tím je dosažen trvale zkadeřený tvar vláken, který zlepšuje pružnost materiálu. Před vlastním zpracováním na výrobek se žíně musí rozvolnit a rozčesat. Žíně mají vysokou trvanlivost a lze je opětovně aplikovat ve výrobku, musí však být vyčištěny a opětně rozvolněny a rozčesány. Žíně mají vynikající pohltivost vodních par (až 25% vlastní hmotnosti) a také schopnost zpětného odpaření vlhkosti, což zabraňuje kondenzaci vlhkosti uvnitř výrobku. Kvalita žíněné směsi závisí na podílu jednotlivých druhů vláken. Žíněná směs s vyšším podílem živočišných srstí a chlupů se užívala na výrobky vyšší jakosti a jako tvarovací materiál do matrací klasické konstrukce. Nejvíce ceněné byly tzv. „bílé žíně“, které byly chemicky bělené.

 

 Obr.č. 55 Koňské žíně

 

Žíně ocasové a hřívové jsou nejkvalitnější vycpávkový a kypřicí materiál, používaný v klasickém čalounění. Z žíní se též splétáním vyráběly lana, ozdobné šňůry a pásy. Starší odborná literatura se zmiňuje o přízích z ručně svazovaných jednotlivých žíní, případně byly příze opřádané bavlnou nebo vlnou. Z žíní se také dosud vyrábí velmi kvalitní potahové textilie. Tyto textilie jsou tkány na hedvábné nebo bavlněné osnově pouze z nejkvalitnějších žíní. Žíně jsou získávány z živých zvířat a jsou vetkávány do hedvábné nebo bavlněné osnovy. Jsou tkány na tradičních tkalcovských stavech technologiemi, jejichž vznik se datuje okolo roku 1870. Textilie z koňských žíní byly často používány slavnými nábytkovými designéry, např. Chippendailem, Hepplewhitem nebo Rennie Macintoshem. Textilie z koňských žíní mají ojedinělý lesk, velkou odolnost, unikátnost a vysokou užitnou hodnotu.

 

Pryžožíně a pryžokokos - je plošný, pružný a prodyšný čalounický materiál, který se vyrábí v pásech a následně se krátí na desky. Pro výrobu pryžovláknitých materiálů je žíněná směs jedním z výchozích materiálů. Její složení se však časem pozměňovalo a převahu nabyla vlákna rostlinného původu, zejména vlákna kokosová.

 

 Obr.č. 56 Pryžovláknité materiály

 

Vzniklý produkt pryžožíně je velmi kvalitní tvarovací materiál, svou vyšší tuhostí a nosností vhodný jako tvarovací vrstva pro sendvičové konstrukce pevného i volného čalounění. Používá se na kovové pružicí konstrukce pod změkčující materiály, má nízké deformační vlastnosti, pokud není uložen na tvrdý podklad. Rozdíl mezi pryžožíní a pryžokokosem je v převaze podílu vláken žíněných a kokosových.

 

 

Ovčí vlna – zpracovává se srst z ovce merinové, nížinné, anglické a kříženecké. Stříháním ovcí (1x až 2x do roka) se získává vlna ve formě rouna, tvořící souvislou vrstvu spojenou vlasovým tukem, která se skládá z podsady, pesíků a krycí srsti. Poměr jednotlivých složek rouna se mění podle druhu ovce. Uvnitř rouna je různá kvalita vlny. Nejkvalitnější vlna je na lopatkách a bocích (značeno dle obrázku - I, II), nejhorší je na nohou a ocase (XIV). Vlákna jsou zvlněná a na omak teplá. Je to velmi kvalitní textilní a výplňová surovina.

 

 Obr.č. 57 – Označení kvality vlny dle výskytu na ovci

 

V čalounické výrobě se používají hrubá vlákna a odpady, vznikající při spřádání rouna. Vlákna se smíchávají buď s méně hodnotnými žíněmi do kypřicí vrstvy čalouněného výrobku, nebo s dalšími materiály jako je divoké hedvábí, kozí a velbloudí srst. Kvalitní ovčí vlna se dodává v nábalech jako tabulová vata na plnění přikrývek. Ovčí vlna, zpracovaná ve formě rouna je výborným kypřicím materiálem na výrobu matrací. Vlna vykazuje absorpční, antibakteriální, termoregulační a voděodolné vlastnosti, uchovává si vzdušnost a nevede statickou elektřinu. Vlna jako plošný materiál izoluje oběma směry (dovnitř i ven). Z vlny se také vyrábí hodnotné potahové textilie, které mají přirozenou sníženou hořlavost. Jemná vlákna vlny jsou vhodná na výrobu plstí, případně se mísí s bavlnou nebo jinými vlákny jako výplňový materiál. Identifikace spalovacím testem: Vlněné vlákno hoří a škvaří se, zapáchá po rohovině. Na konci spáleného vlákna se tvoří černá pórovitá kulička. Popel lze mezi prsty rozemnout na hrubší prach.

 

 Obr.č. 58 Ovčí rouno

 

Významným vedlejším produktem z ovčí vlny je lanolin, chemicky velmi složitý voskovitý tuk, který se používá na zvláčnění usně.

 

Kašmírská vlna – se získává ze srsti kozy kašmírské. Srst je složena ze dvou druhů chlupů, rovných pesíků a dlouhé, jemné a husté podsady. Podsada se vyčesává v době línání jedenkrát do roka a je známá jako kašmírová nebo tibetská vlna, pesíky se získávají střiží. Vlna patří mezi nejdražší materiály s nejjemnějším textilním vláknem. Je to hedvábně lesklá, jemná, měkká a dlouhá srst, má malou hmotnost a schopnost tepelné izolace. Používá se na výrobu jemných textilií, které se svými vlastnostmi podobají hedvábným tkaninám. Pesíky se spřádají na hrubší příze, z nichž se vyrábí převážně textilie. Cenově převyšuje kašmírová vlna ovčí vlnu nejméně desítinásobně. Kašmír se proto zpravidla nezpracovává čistý, ale ve směsi s vlnou. Ušlechtilá forma kašmíru se nazývá pašmína, což je starý perský výraz pro vlnu. Vlákna se získávají z nejjemnějšího chmýří kašmírské kozy, především pak z tibetské horské kozy. Odpady z výroby se zapracovávají do směsných vlněných roun nebo do vycpávkových materiálů.

 

 Obr.č. 59 Kašmírská vlna

 

Mohérová vlna – se získává ze srsti kozy angorské. Má velmi lesklá, jemná, až 25 cm dlouhá vlákna (některé až 40 cm), a oproti ovčí vlně má vyšší schopnost absorbovat vodu, pevnost asi o třetinu nižší než ovčí vlna, má extrémně vysokou odolnost proti opotřebení a je méně plstivá. Barva je bílá nebo světle šedá a vlákna se snadno barví. Je výrazně dražší než ovčí vlna. Někdy se napodobuje srstí angorských králíků.

 

 Obr.č. 60 Koza angorská

 

Používá se na výrobu textilií, vyrábějí se z ní jemné tkaniny nebo se používá jako útek pro polohedvábné tkaniny. Z příze se také vyrábí nábytkové vlasové textilie. Mohérová vlna se míchá s ovčí vlnou. Odpady z výroby se zapracovávají do směsných vlněných roun nebo do vycpávkových materiálů.

 

Angorská vlna – se získává ze srsti angorského králíka. Je to nejjemnější vlna, hladká, měkká, velmi lehká, barvy bílé, o délce vláken 12 až 75 mm. Vlákno je na povrchu mastné, tudíž odpuzuje vlhkost, lehce se elektrostaticky nabíjí. Vlákna mají vzduchové kapsy, což zlepšuje tepelně izolační vlastnosti materiálu, který v sobě udržuje teplo. Vlákna se z králíků dvakrát za rok vyčesávají a jednou se stříhají.

 

 Obr.č. 61 Angorský králík

 

Používá se na výplň polštářů a do drahých čalouněných výrobků jako kypřicí materiál. Odpady vláken z výroby se zapracovávají do směsných vlněných a jiných roun.

 

Velbloudí vlna – se získává ze srsti dvouhrbých a jednohrbých velbloudů. Vlna se nemusí stříhat. Chomáče vláken se sbírají v době línání, když je velbloudi ztrácejí po studeném ročním období (až 5 kg za sezonu).

 

 Obr.č. 62 Dvouhrbý a jednohrbý velbloud

 

Velbloudí vlna je směsová, obsahuje podsadu, pesíky a přechodný vlas, uvnitř vláken jsou patrné pigmenty. Pesíky jsou hrubší a snadno se zplsťují. Podsada je jemnější, je zkadeřená a pružná. Za velbloudí vlnu se považuje nejen hrubá srst velbloudů ale i jemnější srst několika druhů lam. Vlna se používá na výrobu roun pro kypřicí vrstvu zejména ve výrobě matrací a pro výrobu textilií. Odpady vláken z výroby se zapracovávají do směsných vlněných roun nebo do vycpávkových materiálů.

 

Lamí vlna - se získává ze srsti zvířeny, např. lama vikuňa a lama alpaka. Lama vikuňa je divoká příbuzná lamy (také z velbloudí čeledi), s hodnotnou srstí. Vlákna vikuně se dala opatřit prakticky jen z mrtvých zvířat. Od roku 1968 je však lov vikuní zakázán, vlna tohoto druhu proto zcela zmizela z trhu. Lama vikuňa má velmi kvalitní jemnou srst, která je hodnocena jako nejkvalitnější vlna. Vyráběly se z ní zejména textilie, nebo se užívala pro velmi drahé výrobky jako kypřicí materiál. Odpady z výroby se zapracovávaly do směsných vlněných roun nebo do vycpávkových materiálů.

 

 Obr.č. 63 Lama vikuňa

 

Alpaka – vlna se získává ze srsti zvířete Lama alpaka, což je druh velblouda. Srst se stříhá jednou za dva roky, každá střiž dává 3 až 4 kg vlny až v 22 barevných odstínech. Srst je velmi kvalitní, ale méně kadeřavá než ovčí vlna, alpaková vlákna jsou dlouhá, lesklá s velmi měkkým omakem a hedvábným leskem, jsou více navlhavá. Vzduchové kapsy ve vláknu zlepšují tepelně izolační vlastnosti materiálu. Používá se jako výplň polštářů nebo ve tvaru rouna do kypřicí vrstvy, dále na výrobu textilií. Odpady z výroby se zapracovávají do směsných vlněných roun nebo do vycpávkových materiálů.

 

 Obr.č. 64 Lama alpaka

 

Hovězí chlupy se zpracovávají ze srsti a ohonu skotu. Mají délku 100 mm až 300 mm a různou barvu. Jsou přirozeně kadeřavé a měkčí než koňské, užívají se jako volná příměs do žíněné směsi nebo do směsí na výrobu desek pryžožíně a pryžokokosu.

 

Vepřové štětiny – jsou krátké (50 mm až 70 mm), málo pružné a dosti tuhé. Na spodním konci u kořene jsou tlustší, na horním konci jsou špičaté. Často jsou rozdvojené. Používají se jako příměs do žíněné směsi nebo do směsí na výrobu pryžožíně a pryžokokosu.

 

Kozí srst – je velmi tenká a jemná. Vlákna mají délku 50 až 80 mm.  Používá se jako příměs do žíněné směsi nebo do směsí na výrobu pryžožíně a pryžokokosu.

 

Srst divoké zvěře – používá se jako příměs do žíněné směsi nebo do směsí na výrobu pryžožíně.

 

 Obr.č. 65 Směs různých typů srstí

 

Marena – se vyrábí z živočišného odpadu vlasů a srstí, používá se jako výplň čalounění.