Aspirace cizího tělesa je spontánní a nežádoucí vniknutí cizího materiálu do dýchacích cest při aktivním nádechu. Podle skupenství lze rozlišit aspiraci tuhých látek, tekutiny, emulze a plynu. Přítomnost "cizí", nefyziologické látky v dýchacích cestách vede přímo či zprostředkovaně k rozvoji plicního zánětu – aspirační pneumonii.
Aspirační pneumonie
je většinou těžko zvladatelný stav, ke kterému dochází v důsledku vdechnutí potravy, bachorového obsahu atd.
K aspiraci dochází buď u zvířat imobilizovaných, kdy hrozí nebezpečí vdechnutí volně vytékajícího bachorového obsahu při nevhodné manipulaci se zvířetem nebo při jeho uložení v nevhodné poloze a nebo u mláďat při umělém odchovu v důsledku nevhodného způsobu krmení. Přežvýkavci by měli v průběhu anestezie být uloženi ideálně v hrudní poloze (pokud to charakter zákroku umožňuje) nebo na pravém boku, aby byl umožněn odchod plynů z bachoru, a hlava by měla být mírně podložená, aby se zabránilo samovolnému vytékání obsahu GIT a jeho následnému vdechnutí. U domácích přežvýkavců je před anestezií nutná 48 h hladovka, aby se zmenšila náplň předžaludků. Toto je možné dodržet u zvěře ve farmovém chovu, nikoliv u zvířat ve volnosti. Zde je tedy potřeba důsledně dodržovat všechna opatření při manipulaci. Obecnou prevencí je dokonalá péče o imobilizované zvíře (fixace jazyku, uvolnění dýchacích cest, případná intubace, uložení zvířete do správné polohy s nataženým krkem a hlavou mírně zvednutou, snaha o co nejkratší trvání zákroku a doby ulehnutí zvířete).
U mláďat při umělém odchovu dochází ke vdechnutí mléka buď při násilném krmení, nevhodné poloze při krmení nebo při slabém sacím reflexu mláděte. Mláďata by měla být krmena v přirozené pozici nejlépe vestoje nebo v hrudní poloze.
Pokud dojde ke vdechnutí je prognóza závislá na rozsahu postižení plic, nicméně většinou je infaustní. Typicky bývají postiženy kraniální plicní laloky. Terapie a prevence tohoto problému, pokud k aspiraci zjevně došlo, spočívá v aplikaci antibiotik s dlouhodobým účinkem, NSAID k utlumení zánětlivé odpovědi a infuzní terapie. Obecnou prevencí je dokonalá péče o imobilizované zvíře (fixace jazyku, uvolnění dýchacích cest, případná intubace, uložení zvířete do správné polohy s nataženým krkem a hlavou mírně zvednutou, snaha o co nejkratší trvání zákroku a doby ulehnutí zvířete).