Původní hrubovlnné plemeno s trojstrannou užitkovostí (mléko, maso, vlna) přizpůsobené k salašnickému způsobu chovu. Patří do skupiny cápových ovcí chovaných na Balkáně. Do našich oblastí rozšířeno s valašskou kolonizací ve 14. stol. Je menšího tělesného rámce, hlava klínovitá, v čele úzká, u beranů mírně klabonosá. Uši poměrně krátké, rohatost u obou pohlaví častá, rohy jsou šroubovité, lyrovitého nebo přímého tvaru. Krk delší, hruď úzká a mírně klenutá, hřbet rovný a úzký, záď mírně sražená, pánev poměrně široká. Končetiny kratší, rovné s pevnou spěnkou. Vlna smíšená, hrubá a splývavého charakteru, sortiment DE-EF (nad 40 µm). V minulosti se valašky chovaly s nejednotným zbarvením, často černé a pigmentované. Živá hmotnost bahnic 35-40 kg, beranů 45-55 kg. V současnosti chov valašských ovcí v ČR zaujímá malou početní populaci a z tohoto důvodu se přistoupilo k regeneraci plemene. Plemenitba ovcí bude dlouhodobě řešena převážně na bázi čistokrevné plemenitby. Ovce jsou pozdní a proto lze jehnice zapouštět ve věku 16-18 měsíců o hmotnosti okolo 32 kg. Plemeno zařazeno do genových zdrojů ohrožených druhů zvířat. Na jeho podkladě bylo vyšlechtěno plemeno zušlechtěná valaška a na Slovensku zošľachtená valaška.
Plodnost na obahněnou ovci 120-140 %, živá hmotnost jehňat ve 100 dnech věku 22-25 kg, denní přírůstek v odchovu 180-220 g, produkce mléka za laktaci 70-120 l, roční stříž potní vlny bahnic 1,5-2,0 kg, beranů 2,0-3,0 kg, roční délka vlny nad 20 cm,výtěžnost vlny 65-70%.