Plemeno českého původu, genetický základ tvoří česká ovce selská. Od 50. let minulého století bylo postupně regenerováno fylogeneticky příbuznými plemeny (württemberská ovce, texel, sovětská cigája, lincoln, kent, leicester, zušlechtěná valaška). Plemeno je chováno převážně v západní a jižní části Šumavy. Plemenný statut šumavská ovce byl ministerstvem zemědělství udělen v roce 1986. V roce 1987 bylo plemeno zařazeno do světového genofondu ohrožených druhů hospodářských zvířat a od roku 1992 tvoří genovou rezervu ovcí v ČR. Patří mezi polojemnovlnná až polohrubovlnná plemena s trojstrannou užitkovostí (maso, mléko, vlna). Plemeno je konstitučně pevné a především vhodné k chovu v horských oblastech. Má střední tělesný rámec a lehkou kostru. Hlava beranů mírně klabonosá, výskyt rohů možný, bahnice jsou převážně bezrohé. Vlna bílá a smíšená, sortiment vlny CD-E (33-45 µm). Rouno je polouzavřené, s vysokým podílem dlouhé podsady a splývavé. Vyznačuje se stříbřitým leskem, pružností a dobrou textilní kvalitou. Ovce se stříhají zpravidla dvakrát ročně. Živá hmotnost bahnic 45-55 kg, beranů 60-70 kg. Pohlavní zralost u jehnic a beranů se dostavuje ve 12-14 měsících. Zlepšení masné užitkovosti u vykrmovaných jehňat lze úspěšně řešit křížením s masnými plemeny. Jatečná zralost jehňat se dostavuje přibližně v pěti měsících věku o hmotnosti 30 kg, u kříženců s masnými plemeny 35 kg. Předností plemene jsou dobré pastevní vlastnosti. Vyhovuje mu spíše tzv. „karpatský" způsob pastvy.
Plodnost na obahněnou ovci 140-145 %, živá hmotnost jehňat ve 100 dnech věku 25-30kg, denní přírůstek v odchovu a výkrmu 220-250 g, produkce mléka za laktaci 100-120 l, roční stříž potní vlny bahnic 3,0-3,5 kg, beranů 4,0-5,5 kg, roční délka vlny 15-20 cm, výtěžnost vlny 60-65 %.