Ovčí vlna

Zpracovávání ovčí vlny bylo známo již v dávných dobách národům v přední Asii. Odtud se rozšířilo ve starověku do Egypta a do Řecka, ve středověku pak do ostatní Evropy.                                          

Nejranější nálezy z vlny byly plstěné výrobky. Plstěním se vytvoří pevná textilie, která se skládá z různě překřížených a spolu pevně spojených zvířecích vláken převážně ovčí vlny, ale i králičích nebo psích chlupů. Nejznámějším a také nejstarším způsobem je zhotovování plsti z připravené srsti zvířat pomocí horké vody a stálého tlaku. Dodnes můžeme ve známých místech Asie najít místa, kde lidé vyrábějí tímto způsobem koberce a i svá obydlí - tzv. jurty.

U nás je v současné době poměrně rozšířený chov ovcí, ale složitější je to již s výkupem vlny a dalším jejím pracováváním. Výkup je finančně velmi nevýhodný a tak spousta vlny z vlastních zdrojů bývá likvidována a znehodnocena. Místo toho se k nám dováží drahá novozélandská vlna, která se dál zpracovává. Můžeme se s ní setkat i na různých kurzech předení a jiných výukových řemeslných kurzech.

Pro nás však zůstává stále otázkou, jak pracovat z vlastních zdrojů? Máme-li tedy ovečky doma na zahradě, měli bychom vědět, zda se jedná o masné plemeno či plemeno na vlnu. Máme-li ovečky v nížině či na horách, čím vyšší poloha, tím bývá ovčí vlna drsnější a štípavá. Známe již rumunské nádherné vlněné svetry z horských ovcí, které ale nejsou tím nejpříjemnějším materiálem např. na nahé tělo. Naopak známá jemná vlna Merino může být kdekoli na těle a užíváme si měkkého a příjemného tepla... V tuto chvíli je třeba také zmínit velmi významnou vlastnost ovčí vlny - udržení tepla, vlna pomáhá léčit revmatické kloubní potíže, s výhodou se dá použít i jako ledvinový pás při potížích ledvin apod. Vlna podrží právě takové množství tepla, jaké naše tělo jako tepelný zdroj v danou chvíli potřebuje. Dá se říci, že v zimě vyrovnává tepelný rozdíl a zahřívá, v létě vyrovnává tepelný rozdíl a chladí. Tato zkušenost se týká obkladů, přikrývek, podložek do postelí nikoli silných pletených svetrů do parných letních dnů. Velký rozmach při zpracovávání ovčí vlny nastal v oblasti stavebnictví, hodně vlny se zpracovává na výrobu izolačních matrací při stavbách domů. Nás však stále zajímá co s vlnou, když máme např. dvě ovečky na zahradě a potřebujeme je ostříhat a vlnu nechceme vyhodit.

 

 Na stříhání ovcí je nejlepší vyhledat někoho, kdo již ovce stříhá. To by neměl být problém. Odborný zásah je lepší pro Vás i pro ovečku. Takto získanou vlnu je třeba roztřídit podle kvality. Nejlepší vlna je z vrchních částí - hřbet , tam je zachován nejdelší vlas. V této fázi je velmi důležitým faktorem čistota vlny. Pokud jsou ovečky z čistého prostředí (svah, kde se nedrží bláto a bodláky)a nemají na sobě nalepené různé ostré traviny a staré zaschlé bahno nebo výkaly, tak se můžeme pustit např. rovnou do předení a vlnu vypereme až poté.

Ovčí vlna má v sobě velký podíl lanolinu, ten při doteku pociťujeme jako mastnotu. Výhodou lanolinu je jeho vysoká izolační schopnost a voděodolnost. Proto je někdy při předení příjemným pomocníkem pro tvorbu správně silného vlákna. Zachováme-li určitý podíl lanolinu ve vlně i po vyprání, bude mít vlna samočistící schopnost = např. vlněný svetr nemusíme často prát, stačí při mírném dešti na chvilku nachytat vláhu, vyklepat jako koberec plácačkou na matrace a máme vypráno. Naopak u výrobků z poctivé ovčí vlny každé praní ubírá na kvalitě a vlnu postupně vysušuje, zbavuje lanolinu. Na trhu jsou sice přípravky, které zase do těchto výrobků lanolin při praní navrací, nás ale zajímá jak s vlnou zacházet co nejpřirozeněji a nejúsporněji.

Zkusme se pustit do praní ovčí vlny v domácích podmínkách.

Praní vlny.

Potřebujeme:

a) vědro obsahem asi 10-15 litrů velké

b) vanu nebo škopek dostatečně velký na máchání

c) obyčejnou krystalickou sodu na praní

d) zvon na čištění odpadu

e) povlak na polštář

f) ždímačku (lze ždímat i v automatické pračce)

Hlavní zásady:

1. Začneme s malým množstvím (tak jednoho vědra) rouna. Vlna při namočení zvětší svůj objem a celá práce je fyzicky poměrně náročná.

2. Používáme stále stejně vlažnou vodu na máchání i praní. Nesmí se střídat studená s teplou či horkou, vlna nesmí zažít tepelný šok, aby nezplstnatěla.

Vlastní postup:

Den před praním je šikovné rozprostřít si celé ostříhané rouno (vlněná střiž) na zahrádkářské síto na prosívání půdy a pořádně je proklepat. Tak se dají částečně odstranit hrubé nečistoty z trávy apod. Nemáme-li tuto možnost, nevadí. Večer si do vědra namočíme špinavé rouno (v množství do jedné poloviny nádoby) a doplníme vrchovatě vodou. Ráno začneme s vlastním praním.

Máme-li vlastní zahrádku, můžeme tuto první vodu použít jako výborné hnojivo. Rouno vymačkáme a dobře vymácháme. Ve vaně nebo ve škopku si připravíme prací lázeň pouze změkčením vody sodou (1/3 sáčku na polovinu vany, není-li třeba více.) Po rozpuštění vložíme rouno a pereme. Dobrým pomocníkem je zvon na čištění odpadu, opakovaným boucháním se nečistota lépe uvolňuje, je vyvíjen větší tlak než můžeme zvládnout rukama. Tato procedura může trvat až deset minut. Potom vymácháme ve stále stejné vlažné vodě a praní opakujeme již jen s velmi malým přídavkem sody, aby se vlna příliš neodmastila.

A znovu vymácháme.

Dále již jen mácháme tak dlouho, dokud není voda čistá. Pozor na teplotu vody. Na konec máchání lze přidat lehce aviváž na vlnu, ale není to nutné. Vypranou vlnu vložíme do povlaku na polštář a ve ždímačce vyždímáme. Pokud je otvor v povlaku velký nebo chybí knoflíky (starý povlak) raději převážeme provázkem, aby vlna po celou dobu ždímání zůstala uvnitř.

Po krátkém ždímání vyjmeme z obalu a rozprostřeme nejlépe na plátno na slunce a trávu, nebo nemáme-li tuto možnost stačí na plátno na podlahu nebo na rozkládací sušák. Vlnu při sušení obracíme. Po dokonalém usušení je vlna krásně bílá a jemná na dotyk. Máme-li možnost vlastních kartáčů na vlnu nebo přímo mykacího stroje, tak na závěr vlnu pročešeme - mykáme. Při česání (mykání) držíme kartáče proti sobě a vlnu po malých částech pročesáváme. V nouzi se dají použít i malé kartáče na česání psů, které jsou k dostání v chovatelských potřebách.

Barvení vlny.

K barvení vlny je nejlepší použít rostlinných barviv. To je poměrně náročný proces na přípravu rostlin, potřebujeme prostor na uskladnění poměrně velkého množství bylin a také ne všechny barvy jsou snadno dostupné. Pro všechny, kdo mají zájem o tuto technologii můžeme doporučit publikaci:

Věra Bidlová Barvení pomocí rostlin

(vydala Rosa, o.p.s společnost pro ekologické informace a aktivity Nádražní 55. České Budějovice 370 01 tel: 387 432 030)

Nemáme-li možnost pustit se do přírodních barviv, můžeme použít barvy Iberia či Duha, kde postupujeme podle přiloženého návodu. Vlna se může zahřát až k bodu varu. Avšak pozor, zahřívání a opačně i chladnutí musí být velmi pomalé a postupné, aby vlna nezažila tepelný šok a nezplstnatěla.

(návod na praní a barvení vlny je z knihy Práce s ovčím rounem - J.Šilarová)

 Máme vypráno a nabarveno, co tedy můžeme dělat s vlnou dále?

 

Ovčí vlnu můžeme ručně spřádat na kolovrátku, můžeme plstit pomocí horké vody, můžeme plstit pomocí plstící jehly.

Z ovčí vlny si můžeme vyrobit např:

vlastní přikrývku, polštář, zavinovačku či podložku do postýlky, koberec, bačkory, klobouk, vestu... 

  

 ...loutky, kulisy k divadlu, betlém na Vánoce, plstěné zvířátko, míč, obraz. Ušít a ovčí vlnou naplnit krásnou látkovou panenku či jinou hračku. 

Plstění ovčí vlny. 

Jsou dva způsoby plstění ovčí vlny: mokrou cestou a plstící jehlou. Technika plstění mokrou cestou je pradávným tradičním řemeslem, pomocí této techniky se dá vyrobit mnoho krásných užitných předmětů zdobených složitými překrásnými vzory. Pokud chceme skutečně poznat kvality ovčí vlny, tak tento způsob zpracovávání patří k základním kamenům. 

Můžeme velmi doporučit ruční výrobu plstěných doplňků Hanky Malíkovičové, zejména bačkory, které máme osobně vyzkoušeny a jsou nejlepší! 

Plstění touto cestou má dlouholetou tradici také v maďarské historii. V aktualitách je článek o festivalu v Budapešti...Velmi doporučujeme kvalitní kurzy mokrého plstění, které se pořádají v maďarském kulturním středisku v prodejně Iparos v Praze.

Plstění vodou patří také k oblíbeným činnostem s dětmi, je zde mnoho variant obtížnosti od výroby jednoduchých míčků, kuliček na šperky či dredů do vlasů až po drobné taštičky, koberečky apod. 

Technika plstění s jehlou je již výtvarnou nadstavbou uměleckého řemesla, která vyžaduje značnou míru tvůrčí fantazie a velkou trpělivost. Kurzy plstění jehlou můžete navštívit u nás... 

 

                                   ...a tvořit v duchu úvodního slova z knížky o vlně.

„Kam položíme svou dlaň, tam zůstává otisk, stopa. Od té doby, co je člověk na světě, je naplněn tvůrčí silou, která se proměňuje v zázraky. Pravěký člověk se řemeslnou zručností dokázal udržet při životě.V tomto čase již nemusíme vyvíjet úsilí k udržení holého života, naopak jsme zaplaveni technickými vymoženostmi a přitom mnohdy někde v hloubce uvnitř nás něco chřadne.

Je to dítě v nás, které strádá, kterým jsme všichni byli a ve chvílích čisté radosti stále jsme.

Dítě, které dokáže v pěti letech tvořit s tak velkým zaujetím, že ani nepřemýšlí o tom, zda je to dobré nebo špatné.

Neusiluje o něco, co tu ještě nebylo.

Nedokazuje jak je chytré a co umí.

Zkusme najít to dítě v sobě a nasytit je dotykem čistého materiálu jako je ovčí vlna, povzbudit barvami a vytvořit něco milého pro sebe i ostatní, aby se zušlechťoval prostor v nás i kolem nás.Mohla by to být jedna z cest, jak rozpouštět a proměňovat agresivní a nedobré síly, které jsou a budou stále nablízku." (J.Š.)